top of page

Vernisáž 25 let | Centrum Paraple

Před několika dny jsem se seznámil s člověkem, který 15 let pracoval jako messenger. Jezdil na kole po Praze a vozil zásilky, podobně jako pan Svěrák ve filmu Vratné lahve. Když jsem mezi řečí film Vratné lahve zmínil, rozzářily se tomu zkušenému muži oči a řekl mi: "Lidi se k nám v Praze nechovali moc pěkně. Auta nám schválně blokovala cestu, občas na mě řidiči z okna i plivali, když jsem mezi nimi projížděl. Když ale vstoupil do kin film Vratné lahve, ze dne na den se něco změnilo. Spousta řidičů mi uvolňovalo cestu, kolemjdoucí se na mě začali usmívat, ukazovali na mě a říkali "Hele, Svěrák."

To je příklad, co tvorba Zdeňka Svěráka dokáže. A tak je to i s Centrum Paraple. Přínos Zdeňka Svěráka pro Centrum Paraple nespočívá zdaleka jen v tom, že je takříkajíc mediální tváří, že vystupuje jako porotce ve speciálních dílech StarDance, že zarámovaný visí na zdi kavárny Centra Paraple a usmívá se na klienty. Jakkoliv je to milé. Vzájemný vztah mezi Centrem Paraple a Zdeňkem Svěrákem 27 let příznivě mění životy konkrétních lidí, dodává nešťastným náhodám šťastná pokračování, podporuje a kultivuje potřebu lidí chovat se k sobě laskavě a pomáhat. Tak to vnímám, neberte mi to. 🙂

A k té náhodě. Oblíbená píseň Zdeňka Svěráka se jmenuje "Život je jen náhoda". Kdyby se pan Svěrák nerozhodl studovat pedagogickou školu, neseznámil by se se svou budoucí ženou a nepřišel by na svět režisér Jan Svěrák, neseznámil by se s Miloněm Čepelkou, nevznikla by Vinárna u Pavouka a Zdeněk Svěrák by dnes večer nehrál v Hospodě Na Mýtince. Což by mrzelo především ty, kteří získali vstupenky.

Jsou také nešťastné náhody, ale i ty mohou mít nakonec příznivá pokračování. Kdyby bývalý herec Divadla Járy Cimrmana Jan Kašpar v roce 1988 nespadl ze stromu a neporanil si páteř, nevzniklo by Centrum Paraple. A dodávat nešťastným náhodám šťastné konce je už 27 let jeden z úkolů Centra Paraple. Pomáhat lidem po poškození míchy zvládat těžkou životní situaci, zlepšit fyzický i psychický stav, dosáhnout co nejvyšší míry samostatnosti, svobody a rozvoje sebe sama.

Foto 1: Honza Altner - fotograf, David Lukes - ředitel, dále prezident Centra Paraple a úplně vpravo Alena Kábrtová - spoluzakladatelka a bývalá ředitelka organismu Centra Paraple.

Foto 3: Jarmilka, Janča a Léňa, pracovnice PR oddělení, za jejichž skvělou prací stojí mimo jiné organizace těch nejzásadnějších akcí Centra Paraple.

Na fotkách samozřejmě chybí bezpočet dalších lidí, bez kterých by nebylo v Centru Paraple co fotit. Například z Česká asociace paraplegiků - CZEPA, na které jsem předchozím postu zapomněl. Děkuji všem.




Comments


bottom of page