Jaký je rozdíl mezi bytem vozíčkáře, který má dostatek osobní asistence, a bytem vozíčkáře, který dostatek osobní asistence nemá? Vozíčkář bez asistence má ve skříni víc oblečení na doma než na ven.
Každý z nás někdy potřeboval asistenci. Ať už jsme na vozíku nebo ne. Jeden z prvních, kdo nás po porodu viděl, byla asistentka, porodní asistentka. První roky života byli našimi asistenty máma, táta. Oblékali nás a myli vlasy. V období dospívání nám asistovali kamarádi, Miluška Lidce pletla cop, Saša si připsal asistenci, když Frantovi přiklepl na gól. V dospělosti, když jsme si udělali řidičák, sjednali jsme si auto-pojištění asistence, pro případ, že bychom potřebovali vyprostit. Pokud si přejeme žít dlouho, ve staří bude potřebovat asistenci každý z nás, pohnout s almarou, pomoc s nákupem, možná přebalit. Kdo se domnívá, že asistenci nepotřebuje, ať zkusí poškrábat si záda.
Pomoc, kterou někdo spotřebuje za celý život, obléknout, uplést cop, vyprostit, pohnout s almarou, jinému nevystačí ani na den, protože je třeba od hrudi nepohyblivý. Každý z nás potřebuje asistenci, vozíčkáři jen trochu více.
Aby mohli Pražané s pohybovým omezením svobodně žít, a mít oblečení na ven, je tu Asistence.
Více: www.asistence.org
Comments