Včera jsem natáčel setkání jedné organizace, která pomáhá vozíčkářům. Pro tento text není podstatné, jak se ta organizace jmenovala. Část programu byla věnovaná otevřené diskuzi, mimo jiné i na téma péče o duši. Moderátorka vyzvala přítomné, aby se podělili o svou zkušenost, ale protože bylo ticho a já byl nejblíž stolu, vyzvala mě: “Tak třeba vy.”
Když nemá člověk nic připraveného, je asi dobré říct, co má zrovna na srdci, naprosto otevřeně.
Nemám přece před lidmi, z nichž mnozí jsou na tom pohybově hůř než já, co skrývat.
Lidi nás mají za hrdiny. Chodí za námi na koncertech a říkají nám: “Ty jsi borec!” Píšou mi poslední dobou různí lidé, které neznám, na příklad: “Máte môj obrovský obdiv… skláňam sa pred vami… ste silná osobnosť.” nebo “Je to fakt úžasný co všechno zvládneš, a to jak se vším dokážeš bojovat tak, že to vypadá, že ani bojovat nemusíš.”
Čtu ty zprávy a říkám si: “Kdybys tak věděl.” Jak někdy nechci žít. Jak se opijím, abych dodal tělu a duši příjemné pocity, které jim chybí. Jak se vidím prázdný a svůj život hodnotím jako nepovedený. “Kdybys tak věděl.” Lidi nás mají za hrdiny, protože vidí tu záři, ale odvrácená strana měsíce jim zůstává skryta. Mluvil jsem a viděl, jak řada vozíčkářů souhlasně přikyvuje. Můj život se odvíjí ve vlnách, jsou temnější dny s nevyváženým vztahem k životu, a dny veselé. Celý život smutek přečkávám. Zatím vždy odezněl. Celý život piju alkohol, ale nikdy jsem nebral antidepresiva. Vlastní bolest mi umožňuje porozumět bolesti jiných. To je její největší klad. Nestěžuju si na okolí, nanejvýš na toho stárnoucího chlapíka v zrcadle. Přeze všechno jsem za svůj život rád, protože zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně že je silný. Život s emocemi není snadný, ale nestěžuju si. Je stejně tak těžký jako významně bohatý. Péče o duši. Pomáhá mi příroda, lidi, které potkávám, údiv a dojetí, práce, výsledky a víra, že mě tam nahoře má někdo rád, jednou mě přijme a řekne: ”Ale jo, dobře jsi bojoval.”
Více: www.frieda.cz
Comments