Většina vozíčkářů, co znám, má raději léto než zimu. Proč? V zimě, když musí jet vozíčkář ven, všimněte si, že říkám musí a ne chce, narve se do oteplovaček a bundy. Pokud se do té doby mohl trochu hýbat, tak pak už vůbec. Venku se klepe zimou a když večer přijede domů, jediné co přiveze, kromě vlastního podchlazení, je sníh v podvozku, který když roztaje, tak to v bytě vypadá, jakoby prasklo potrubí. Zato v létě, to dostávají vozíky zabrat. Když vozíčkář chce jet ven, vezme si ráno triko, v kterém vydrží až do večera. Odkud v zimě prchal, tam se sluní, tam, kde byl led, tam se potápí, tam kde byl sníh, tam jezdí na kole, a když se třeba po několika dnech z akce vrátí domů, nepřiveze s sebou sníh, ale hadry na vyprání a zážitky.
Zeptal jsem se pár přátel po poškození míchy na nejlepší zážitky dosavadního léta.
Petra: “Na festivalu jsem potkala fajn kluky, kteří se o mě hezky starali. Jeden mě dokonce vzal i na ramena, abych líp viděla.”
Jarda: “Jezdím na električáku po zahradě a za sebou táhnu sekačku.”
Vašek: “V Turecku mě upoutal řidič vozík v autě a jde zavírat dveře. Ptám se ho jestli tam má pás přes tělo a on povídá: To neřeš! Budeme v tom když tak spolu.”
Pepa: “Ahoj Vendo, samozřejmě mé nejintenzivnější zážitky jsou z jízdy v terénu, dostávám se na místa, kde jsem nebyl třeba 25 let. Sex venku v krajině taky není k zahození.”
Lenka: “Návštěva rakouského města, přesun z vozíku do auta, úpravy a posléze vozík nebyl. Po dlouhých minutách se na konci ulice zpoza rohu objevil člověk volající: není to vaše? Vozík sám odjel 150 m za roh a zaparkoval se mezi auta.”
Patrik: “Čágo, kámo dostal jsem elektrický pohon a v týdnu už jsem se na něm opil a vysypal, ale to tam nedávej.”
Tak je to. Jednoduše, Centrum Paraple dělá hodně proto, aby lidé po poškození míchy byli samostatní, vrátili se a mohli svobodně žít.
Více: paraple.cz
留言