Rozhovor s paní profesorkou Annou Hogenovou, z kterého si domů odnesl každý, co chtěl. Když jsem se ale na konci paní profesorky, co ona by si přála, aby si diváci odnesli, řekla nejkratší odpověď večera:
“Život je dar.”
Tak to posílám dál.
Pak mi podala ruku a řekla:
“Teda vy mě máte přečtenou, až z toho jde strach. A tykáme si...” a odešla. 🙃 Odpověděla na vše. Například:
V životě člověka se někdy stanou události, s kterými není snadné se vyrovnat, smířit, sžít se s nimi. Může to být úraz páteře, po kterém člověk usedne na vozík, smrt blízkého člověka, rozvod. Vy jste ve svém životě prožila těžké chvíle. Jaký postoj k vlastnímu životu by měl přijmout člověk, který prožil nebo prožívá těžkou živoní událost, tak aby třeba ne hned ale v budoucnu žil plný, spokojený život? Někde jste řekla, že je důležité hledat otázky na již existující odpovědi. Můj táta, jehož syn si kdysi zlomil páteř, se nejprve ptal "Proč?", pak ale svou otázku nepatrně ale v konečném důsledku velmi významně změnil "K čemu?" Změna otázky, myslím, ovlivnila život naší rodiny. Jaké otázky by si měl člověk klást k již existujícím odpovědím, kterými jsou těžké životní události? Někdo je dobrý od kosti, přirozeně, odjakživa, jiný musí o dobro bojovat, protože třeba nebyl vedený dobře, ale uvědomuje si to. Jak se zbavit zla, ošklivosti, které jsou s námi srostlé?
Více: www.paraple.cz
コメント