Střední škola Olgy Havlové slaví 30 let života.
Bylo mi obrovskou ctí a potěšením, že jsem mohl jako bývalý student moderovat slavnostní ukončení programem nabitého týdne oslav školy, která příznivě ovlivnila životy stovek mladých lidí s různým typem znevýhodnění. Do hlav vložila vzdělání a do srdcí prožitky.
Kromě mě na této škole za 30 let získalo vzdělání zhruba 500 dalších mladých lidí. To je 500 samostatných zcela odlišných příběhů. Mnohé z příběhů absolventů pokračují, a je vzrušující je sledovat, některé už skončily, svíčka zhasla, ale všechny mají jedno společné, začátek - vzdělání, přízeň a podporu, kterou do dalších let získaly na této škole.
Před 21 lety jsem zde jako kluk krátce po úraze
nastupoval do prvního ročníku Obchodní akademie. Pět let, které jsem zde strávil, mě po všech stránkách vrátily do života. Převzal jsem papír, maturitní vysvědčení, s kterým jsem mohl pokračovat ve studiu na vysoké škole.
Především jsem zde ale po ztrátě všeho, minulosti a schopnosti chodit, objevil opět chuť žít a s tou chutí se dívat do budoucnosti, která mi do života přinesla mnoho dobrého. Jsem tu host s pocitem, že je doma.
Moderoval jsem besedu s osobnostmi, které nesou svou zásluhu na tom, kde a jaká je škola dnes. Mgr. Eva Kalousová, bývalá poslankyně a držitelka nejvyššího krajského ocenění za celoživotní práci v oblasti školství a sociální péče, která urputně v rámci svých kompetencí sháněla finance na výstavbu, PhDr. Karel Nosek, první ředitel školy, který ji provedl společenskými změnami ve vztahu k vnímání lidí se zdravotním znevýhodněním, fantastický psycholog, což si pamatuju z doby, kdy mi, nám, zemřel patnáctiletý spolužák, dále Ing. Václav Němec, tehdejší starosta Janských Lázní, který usiloval o propojení lázeňství, školství a obyvatel města a nová škola byla příležitostí, jak tuto představu podpořit - děti z místní léčebny Vesna tak mohly pokračovat v dalších studiích na střední škole, a nakonec Bohdan Holomíček, na fotce, rodinný fotograf Olgy a Václava Havlových, autor mnoha fotografií ze života pronásledovaných disidentů a snímků spojených se vznikem a dalším životem školy, především však veselý osmdesátiletý mladý kluk, dovolím si říct, a na první pohled milovník lidí, to on propojil Olgu Havlovou s ostatními, kteří sdíleli vizi o vybudování nové školy v Janských Lázních.
Slavnostní zahájení prvního školního roku proběhlo 12. září 1994. 
Dopoledne jsme uzavřeli debatou s bývalými studenty, kteří ve svém životě dosáhli nějaké formy úspěchu (Mirek Šperk, Lenka Rošťanda, Pavel Dvořák, Petr Stiller, Tomáš Hluštík). Pobavili jsme se o pařbách a kalbách, které nelze zamlčet, má-li být člověk pravdivý, ale možná jsme rozeseli i nějaká ta moudra. Zazněly věty jako: “Využívejte všeho, co vám škola nabízí.” “Život venku je tvrdej. Pracujte na samostatnosti.” “Buďte sebevědomí a věřte si.” “Dělejte, co vás baví a co je zároveň užitečný, tam někde byste mohli objevit, v čem jste dobří.” “Sportujte.” “Milujte tuhle školu, protože si to zaslouží.”
Děkuji všem pedagogickým pracovníkům, ředitelům a ředitelkám, všem zaměstnancům, minulým i současným, za všechno, co pro nás studenty vykonali a přeji škole ať i nadále (jak hezky dnes řekla paní Eva Kalousová) zhmotňuje své myšlenky.
Více: www.ssoh.cz
Kommentare