Nejsem moc demonstrační typ. Jít se setkat s přáteli na demonstraci je pro mě něco jako povídat si s kamarády v čekárně stomatologické ordinace, kde slyšíte ten zvuk zubní vrtačky. Skřípe to.
Když mi minulý týden zavolal ředitel Asistence Erik Čipera, abych protestní shromáždění STOP zdražování sociálních služeb moderoval, vzal jsem si den na rozmyšlenou. Demonstruju velmi nerad, kromě toho respektuju současná omezení apod. Nechtělo se mi, ale šel jsem do toho, protože si myslím, že je třeba poukázat na potřeby lidí, kteří jsou na tom (nejen) pohybově nejhůř. Například Kuba Neubert. Má náklady na osobní asistenci 30.000,- měsíčně, ale pobírá příspěvek na péči pouze ve výši 19.200. Kdyby se Kubovi zvedly náklady na osobní asistenci, řekl by: "Musel bych být sám sobě fundraiserem ještě lepším, než jsem teď", a to by volil slova nefňuky. Jitka Rudolfová by se zase podle svých slov "o 20 % méně oblékala, od 20 % méně jezdila ven, od 20 % méně žila." A takových lidí je habaděj, ba několik habadějů, jak by řekl můj třídní ze základky.
S přáteli jsem se tedy setkal. Ne v čekárně, ale jako moderátor přímo v ordinaci stomatologie, kde se vrtá a bolí to, jako bych asistoval zubnímu lékaři. Nebyla to komfortní poloha pro mě, ale byl jsem na Malostranském náměstí rád.
Přeju Kubovi, dalším kamarádům a všem, kteří potřebují intenzivní osobní asistenci, příznivý vývoj legislativního procesu Novely zákona o sociálních službách.
EDIT: Nakonec mě tady přítel upozornil komentářem "Rozhodně lepší než zubař", že touto větou jsem měl text zakončit. Ano, bylo to tak.
Více: www.asistence.org
Comments